Co si pamatuju, vždycky jsem měla ráda stromy. Na fotkách z dětství vidím spokojeně se tvářící batole chráněné stínem jabloní, malou holčičku procházející se sadem, pubescenta v kulichu oslavujícího zdolání v cestě stojícícho rozložitého kmene. Asi v šestnácti letech jsem dostala svůj první fotoaparát. Takový ten na jedno použití, co se do něj kupoval černobílý film na 12 snímků. Sedla jsem si do okna a fotila...stromy. Zůstalo mně to dodnes.
Nový diskusní příspěvek
Jééé, palma
Krásný, nádherný, úžasný