Možná je den opakem noci,

     Zastávám názor, že každé narozeniny se mají slavit, neb člověk nikdy neví, jestli nejsou poslední. Nadšeně krájím dort, přijímám blahopřání a gratuluju si k tomu, že jsem zase o rok starší. Znamená to totiž, že stále ještě žiju, což je koneckonců důvod k oslavě.

     Vracela jsem se z města kolem sedmé odpolední. Sluníčko už nepálilo, ale příjemně hřálo, opíralo se do sloupů, kol, stromů, lešení i tmavých skel mých brýlí. Tak trochu jsem se courala a vychutnávala si pozdně letní pohodu.

     Pokud by se mě někdo zeptal na nejromantičtější místo, co znám, neváhala bych ani vteřinu a jmenovala Paříž. Navštívila jsem ji před osmnácti lety, přesto si i dnes dovedu vybavit atmosféru, vůně a barvy, které jsem coby člověk proživší prvních třináct let života v reálném socialismu hltala s dychtivostí poutníka, jenž konečně dospěl k oáze.

     Uplynuly sotva tři týdny a já mířila opět do Prahy. Tentokrát mě zlákal festival rodinného typu pojmenovaný Mezi ploty.

     Od té doby, co kamarádka přijala nabídku zaměstnání u nejmenované mezinárodní firmy, jezdím do Prahy častěji než kdy předtím. Za kulturou, zábavou nebo prostě jen tak.

     Většinou nemám problém nějak se rozhodnout, obzvlášť když se jedná o to, zda jít či nejít do kina. U tohoto snímku jsem váhala asi měsíc. Dokonce i pomyslné váhy jsem přizvala na pomoc - jméno režiséra pro, název filmu proti. Zpracovávané téma pro, zvolený žánr proti...nakonec jsem se vypravila.

28.4.2010 Pacientka uvádí časté ataky lítostivých nálad, přetrvávající smutek ústící v depresivní stavy. Patrná dekompenzace. Dop. pokračovat v medikaci, v případě potřeby sedativa perorálně, injekčně.

     Na ten okamžik jsem se těšila snad od podzimu a včera konečně nastal. Den, kdy jsem se seznámila s ním. S Artušem, jeho psím veličenstvem.  

     Mám kamarádku. Vy nejspíš taky. Ta moje se rozhodla doplnit si vzdělání, v čemž ji zhruba jednou za měsíc při společném obědě hlasitě podporuju. Ve zkouškovém období jsem ji doprovodila až ke škole, abych měla jistotu, že neuteče zadním vchodem. U dveří postávaly její spolužačky. Vmísily jsme se do davu, když tu mě zmerčila jedna z přítomných dam a pravila mé o tři čtvrtě roku starší přítelce: "Jé, tys přivedla maminku?"

     Crrrr. "Dneska máš zpoždění," pomyslela si a s úsměvem přijala hovor. Mluvili o všem možném. Probrali obklady v koupelně, palety na provoze, vyměnili si teorie o tom, proč lidem chutná alkohol a jak se ovládnout ve frontě na poště.

Láska je

     V dobách, kdy na Zemi rostly třímetrové přesličky, usadila se na Jupiteru vyspělá civilizace tvořená kmenem Sagitariů. Uměli zúrodňovat půdu, získávat energii z přírodních zdrojů i cestovat v prostoru a čase. Není divu, že během pár tisíců let osídlili celou planetu.

     Vlastně mě k tomu přivedl Bolek. Dnes v Manéži pravil něco v tom smyslu, že každý člověk, když přijde na svět, má v sobě jiskru, plamínek, světlo, které někdy život svými nánosy trochu přidusí…“nejspíš pro ten pocit čisté energie ho baví plodit další děti,“ pomyslela jsem si s úsměvem a dál sledovala dění na obrazovce.